Cimrman a Republika

Vědátoři KAVky (Kravihorské akademie věd) zkoumají v archivech, zda je něco pravdy na tom, že Jára Cimrman byl ve sklepech pod Kravíma horama, jak se to traduje v ústním podání. Akademik Frankovka Frankovkovič zatím zjistil, že tam byl, ale ještě v prenatálním stavu (těsně před narozením). Z generace na generaci se vypráví, jak maminka Járy Cimrmana ve vysokém stupni těhotenství jela vlakem slehnout do Vídně. Ve stanici Zaječí však jeden zřízenec dráhy při čekání na vlak od Brna, opřen o páku „vekslu“, kterou se ovládala výhybka na Hodonín, usnul a omylem ji přehodil na jiný směr. Projíždějící vlak jej probudil, a když zjistil, jak celá souprava odbočila doleva, popadl červený praporek a jal se ji stíhat. Vlak však doběhl až na nádraží v Bořeticích, kde jej zastavil. Byla noc, a tak – jako dnes – už nic nikam nejelo. Cimrmanova maminka byla unavena, proto se rozhodla, že tu přespí. Po vystoupení z vlaku zahlédla v dálce blikající světýlka a v domnění, že je to vesnice, vydala se tím směrem. Jaké bylo však její překvapení, když zjistila, že to není vesnice, ale moc vinných sklepů. V jednom z nich ještě dlouho do noci pracoval vinař „strýc Zura“, který se jí ujal. Pohostil ji chlebem se špekem, a protože tehdy ještě ve sklepě neměli vinaři Magnesii nebo Korunní, a ve studni s dešťovou vodou, která už nevábně smrděla a plavaly v ní žaby (ještě tam nebyl vodovod a studna s pitnou vodou široko daleko žádná), natočil jí „čtvrtku“ svojeho vyhlášeného Portugálku, ať si budoucí Jára zvyká. Byla teplá noc, a tak vinař přemýšlel, kam ji uložit. Před sklepem měl mladý ořech a ve sklepě, kde byla zima, několik „mantlů“ po dezertérech z války. Ustlal jí pod ořechem, i když dobře věděl, že pod ořechem nekempují ani kočovní cigáni, neboť je pod ním velká zima. Paní Cimrmanová i s ještě nenarozeným Járou to však bez následků přežili, protože opatrovala ještě sklenici „másnicu“ s tím dobrým červeným od „strýca Zury,“ kterou jim nachystal na cestu. Prvním vlakem odjela do Vídně a byl nejvyšší čas, neboť budoucí úspěšný a slavný Jára se již chystal na svět. Však se také po několika hodinách ve Vídni narodil. Ještě dnes vám každý vinař z Bořetic s hrdostí ukáže dnes již vzrostlý ořech před sklepem „strýca Zury“, pod kterým tehdy paní Cimrmanová nocovala. 

Podle vyprávění „strýca Zury“ zpracoval Václav Petrásek, prezident na furt, Svobodné spolkové republiky Kraví hora.

 

Šetření KAVky k problému, zda byl Cimrman v Bořeticích

KAVka zjistila:

1. Ořech stojí před sklepem „strýca Zury“ a stáří odpovídá době před narozením Cimrmana. 

2. Vyzpovídali jsme „strýca Zuru“. Vedl nesouvislou a zmatenou řeč, jeho skleněný pohled byl upřený pod ořech, asi tam viděl mladou paní Cimrmanovou. Dodatečně jsme zjistili, že předtím vypil pěťák portugalu.

3. Vládní služební pes Rony identifikoval pachovou stopu Cimrmana, a posléze ořech očural.

4. Mantle se ve sklepě nedochovaly.

5. Žaby jsme ve studni nenašli, neboť byla suchá, je zavedený vodovod ke sklepům.

6. Pátráním na drážním úřadě bylo zjištěno následující: Pan Iaeselbon (čte se to Hajzlbón), zvaný Serjožko, při noční službě u vexlu požil neznámé množství vína nevalné kvality. Aby nespadl, opřel se o vexl a usnul, přitom tlakem těla přehodil výhybku. Při projíždění vlaku se probudil, a když zjistil, že vlak jede jiným směrem, jal se ho stíhat, aby ho zastavil, což se mu povedlo. Při usilovném mávání červeným praporkem úplně vystřízlivěl. Kontrola na alkohol – negativní. Pan Iaeselbón (čte se to Hajzlbón) byl povýšen za úspěšné a včasné zastavení vlaku a zabránění nehody. Vzápětí byl degradován za zaspání ve službě a převeden na měsíc do depa, kde házel lopatou uhlí do tendru. Tolik strohá úřední řeč.

Závěr KAVky: Cimrman by všude, tak byl i v Bořeticích.

Dne 2. 9. 2013 dal pan Zdeněk Svěrák svolení s používáním názvu „Ořech Járy Cimrmana“.